Parní lokomotiva 638.1301 (38 1301) – P8

Parní lokomotivy řady P 8 ( u BBO 638, u ČSD 377,0) se měla stát náhradou za parní lokomotivy řady P 6, jejíž jízdní vlastnosti byly neuspokojivé. Konstruktér Robert Garbe chtěl navrhnout lokomotivu pro vozbu rychlíků, která by byla jednoduchá, úsporná, provozně nenáročná a v neposlední řadě schopná otáčení na tehdy v Prusku obvyklých šestnáctimetrových točnách. Garbe tvrdil, že tehdejší potíže sdružených čtyřválců vyplývají z obtížného přístupu k mechanismu prostředních válců. Jeho lokomotiva byla proto navržena jako dvojčitá s maximálním důrazem na snadnou přístupnost a údržbu všech důležitých dílů. Stejně jako u řady P 6 použil Garbe Schmidtův přehřívač páry, který umožnil dosáhnout vyšší účinnosti, než u tehdy obvyklých složitých sdružených čtyřválcových strojů na mokrou páru.

Prototyp nové řady postavila v roce 1906 firma Schwartzkopff v Berlíně. Garbe konstruoval rychlíkový stroj, proto i strojvůdcovská budka byla šípovitě protažená vpřed. Maximální rychlost nové lokomotivy byla stanovena na 110 km/h.

Prakticky se všemi nedostatky se podařilo Garbemu vypořádat. Pro snížení namáhání ojničních čepů byly průměry válců zmenšeny z 590 na 575 mm a ojniční čepy zesíleny. Šoupátka opatřena pružnými kroužky. Plocha přehřívače se zvýšila ze 48,8 na 49,8 m2. Přes veškerou snahu se ale Garbemu nepodařilo vyvážit pojezd a pohon tak, aby lokomotiva bezpečně dosáhla původně plánované maximální rychlosti 110 km/h. Maximální rychlost byla tedy stanovena 100 km/h a tak to již zůstalo u všech strojů této řady. V roce 1908 začala sériová výroba. Na přelomu let 1912 a 1913 došlo k dalším úpravám konstrukce.

I přes zklamání, které tento stroj Garbemu přinesl, se začala lokomotiva po provedených úpravách konstrukce ve své nové roli univerzální lokomotivy pro osobní dopravu pozoruhodně osvědčovat. Její obliba u personálu vzrůstala, byla pozoruhodná především svojí hospodárností a jednoduchou údržbou ve srovnání se sdruženými lokomotivami. Její kotel patřil k mistrovským dílům a byl použit i u řad G 10 a T 18. V roce 1912, kdy Garbe odcházel do penze, již brázdilo pruské koleje 350 těchto strojů. Na konci I. světové války jejich počet dosáhl čísla 2350. Ačkoliv se jednalo o neúspěšnou konstrukci rychlíkové lokomotivy, stala se nejpočetnější řadou parních lokomotiv určených pro osobní dopravu v Evropě. Byla provozována v řadě evropských zemích, často až do úplného ukončení parního provozu.

Parní lokomotiva 638.1301 – je původně rumunská 230.301 (Reşiţa 316/1935) a je v současné době ve vlastnictví Rakouské společnosti pro železniční dějiny (Österreichische Gesellschaft für Eisenbahngeschichte – ÖGEG), je provozuschopná; nasazována v různých podobách s různými čísly, v Německu např. jako 38.